Pár slov o mě
Jelikož jsem dcera svého táty, tak "býti obklopena zvířaty a příjemnými lidmi" je pro mne pojem přirozený tak jako třeba dýchání. Ačkoliv kolem mne během života prošlo nespočet zvířecích druhů, nejbližší mi vždy byly kočky. Nejspíš proto, že jsou svým způsobem neochočitelné a nezávislé. O to víc si užijete ty chvíle, když si vás kočka vybere za parťáka k mazlení nebo ke hraní anebo když si vám vyskočí do klína, stočí se do klubíčka a vrní.
A jak čas běžel, stalo se, že jsem měla kulaté narozeniny (po kterých se někteří hroutí), že sedět v kanceláři u počítače už mě přestalo bavit, a došlo mi, že už si nemůžu a nechci dovolit ten luxus plýtvat svým časem a že budu dělat jen to, co mě bude bavit. Začala jsem psát básničky, stala se jedním z prvních členů Čtenářů Ústecka, kteří vymýšlí a organizují různé kulturní akce, přidala jsem se k partě veselých lidí, se kterými pácháme improvizační divadlo Čajoherák, a náramně se bavím.
A jednoho dne, při
procházce Prahou koukám a za výlohou kavárny a po stolcích s kávou se
povalují kočky a už to bylo - "To je přesně ono!"
Naštěstí mám kolem sebe plno báječných lidí, s jejichž pomocí se můj sen po pár měsících podařilo proměnit ve skutečnost a mohu vás spolu se svou dcerou vesele přivítat v mojí kočičí kavárně.
